Jak jsme bojovali (a pořád bojujeme) s houpačkou
1. 6. 2008
Tobikovou nejneoblíbenější překážkou byla a je houpačka. Rozhodla jsem se proto sepsat pár chyb, kterých jsem se bohužel dopustila. A také pár věcí, podle kterých se teď při tréninku řídíme, a které docela fungují. Cíl, jaký si prozatím dáváme je, aby se Tobi houpačky nebál a překonal ji co možná nejrychleji. Časem dodám i video.
Největší chybou určitě bylo, že jsem si předem nepřipravila nějaký systematický plán, kterého bych se při tréninku držela. Dopadli jsme tak, že Tobik houpačku překonával strašně pomalu (pokud vůbec). Nejvíce se podle mě ani tak nebál "rány", kterou houpačka vydává při dopadu, ale zpětného odrážení (i když bylo kolikrát minimalní). Což mělo za následek to, že z překážky předčasně odskakoval, tudíž ani nestoupl na zónu.
Jak bych trénovala dneska : Vytvořila bych si "mini" houpačku (cca 20cm vysokou) a učila bych ho na povel skočit na ten konec, který je ve vzduchu. Zkrátka by se ji naučil sklápět a vytvářet přitom "ránu", za kterou bych ho odměňovala. Časem by si spojil, že rána = odměna.
Bohužel, takovou průpravu Tobik neměl, ale i přes to jsme houpačku jakž takž vyřešili :-)
Zaprvé jsme museli vyřešit rychlé vyběhnutí na houpačku a zároveň její sklopení, bez toho, aby Tobajs začal zmatkovat a couvat zpátky. Nakonec to nebylo nic složitého, i když tuto část trénujeme dodneška. Nejvíce se osvědčil pamlsek, který jsem držela v místě, kde jsem chtěla, aby Tobik doběhl. Důležité je být trpělivý a nepodsunout mu ho k nosu ani o milimetr. Neosvědčilo se nám lákat ho na pamlsek už od nástupky, jelikož to bylo hodně pomalé.
Další důležitou věcí bylo načasování. Pamlsek jsme mu museli dát přesně v momentě kdy se houpačka sklápěla (přesněji řečeno krmit ho po celou dobu sklápění).
To byla první fáze nácviku. Druhá byla rychlé seběhnutí přes zónu. To už naštěstí znal z kladiny, kdy na povel "držžž" běží za pamlskem a "loví ho" :-)
Dosáhli jsme toho, že se přestal bát a houpačku prováděl technicky správně, ale pořád v tom nebyla až tak velká rychlost. Tak jsme koumali a koumali (no, měla bych spíše napsat "koumaly a koumaly", protože mi dost pomohla Áda, ale nechám už "koumali" protože určitě koumal i Tobík :-) ).
A vykoumali jsme klikr. Teď, když se mu houpačka sklopí mu kliknu. Klikr měl samozřejmě naučen před tím, resp. jsme nácvik houpačky přerušili až do té doby, co klikr perfektně chápal. Důležité bylo, aby si klik nespojil s nepříjemným pocitem na houpačce, ale právě naopak, aby si houpačku spojil s něčím příjemným (v tomto případě s kliknutím a samozřejmě pamlskem).
Čeho jsme se vyvarovali bylo "zvykání" Tobíka na houpačku tím, že bychom jej houpali jak blázni na zóně. Tento "způsob" zvykání je pro psy hodně stresující. Lepší je vyrobit si čtvercovou desku a podepřít její střed např. rozpůleným kokosem tak, aby se houpala jen minimálně překlápěla do různých směrů. Pes se navádí pamlskem nebo hračkou do různých rohů desky a nenásilně se tak učí nebát se "houpání" (toto není z mé hlavy :-) ). Daším důležitým prvkem je "hecování". To je ale nutné cvičit už odmalička a mít do té doby splněno, ne nacvičovat a experimentovat u cviků, které se pes teprve učí. Ale to je (hlavně u Tobika) kapitola sama pro sebe :-)
Největší chybou určitě bylo, že jsem si předem nepřipravila nějaký systematický plán, kterého bych se při tréninku držela. Dopadli jsme tak, že Tobik houpačku překonával strašně pomalu (pokud vůbec). Nejvíce se podle mě ani tak nebál "rány", kterou houpačka vydává při dopadu, ale zpětného odrážení (i když bylo kolikrát minimalní). Což mělo za následek to, že z překážky předčasně odskakoval, tudíž ani nestoupl na zónu.
Jak bych trénovala dneska : Vytvořila bych si "mini" houpačku (cca 20cm vysokou) a učila bych ho na povel skočit na ten konec, který je ve vzduchu. Zkrátka by se ji naučil sklápět a vytvářet přitom "ránu", za kterou bych ho odměňovala. Časem by si spojil, že rána = odměna.
Bohužel, takovou průpravu Tobik neměl, ale i přes to jsme houpačku jakž takž vyřešili :-)
Zaprvé jsme museli vyřešit rychlé vyběhnutí na houpačku a zároveň její sklopení, bez toho, aby Tobajs začal zmatkovat a couvat zpátky. Nakonec to nebylo nic složitého, i když tuto část trénujeme dodneška. Nejvíce se osvědčil pamlsek, který jsem držela v místě, kde jsem chtěla, aby Tobik doběhl. Důležité je být trpělivý a nepodsunout mu ho k nosu ani o milimetr. Neosvědčilo se nám lákat ho na pamlsek už od nástupky, jelikož to bylo hodně pomalé.
Další důležitou věcí bylo načasování. Pamlsek jsme mu museli dát přesně v momentě kdy se houpačka sklápěla (přesněji řečeno krmit ho po celou dobu sklápění).
To byla první fáze nácviku. Druhá byla rychlé seběhnutí přes zónu. To už naštěstí znal z kladiny, kdy na povel "držžž" běží za pamlskem a "loví ho" :-)
Dosáhli jsme toho, že se přestal bát a houpačku prováděl technicky správně, ale pořád v tom nebyla až tak velká rychlost. Tak jsme koumali a koumali (no, měla bych spíše napsat "koumaly a koumaly", protože mi dost pomohla Áda, ale nechám už "koumali" protože určitě koumal i Tobík :-) ).
A vykoumali jsme klikr. Teď, když se mu houpačka sklopí mu kliknu. Klikr měl samozřejmě naučen před tím, resp. jsme nácvik houpačky přerušili až do té doby, co klikr perfektně chápal. Důležité bylo, aby si klik nespojil s nepříjemným pocitem na houpačce, ale právě naopak, aby si houpačku spojil s něčím příjemným (v tomto případě s kliknutím a samozřejmě pamlskem).
Čeho jsme se vyvarovali bylo "zvykání" Tobíka na houpačku tím, že bychom jej houpali jak blázni na zóně. Tento "způsob" zvykání je pro psy hodně stresující. Lepší je vyrobit si čtvercovou desku a podepřít její střed např. rozpůleným kokosem tak, aby se houpala jen minimálně překlápěla do různých směrů. Pes se navádí pamlskem nebo hračkou do různých rohů desky a nenásilně se tak učí nebát se "houpání" (toto není z mé hlavy :-) ). Daším důležitým prvkem je "hecování". To je ale nutné cvičit už odmalička a mít do té doby splněno, ne nacvičovat a experimentovat u cviků, které se pes teprve učí. Ale to je (hlavně u Tobika) kapitola sama pro sebe :-)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář