Tato stránka je věnována lidem, kteří ovlivnili anebo stále ovlivňují můj kynologický život :-)
Jako prvním bych chtěla poděkovat lidem, kteří mě měli na krku od mých asi 10 let na cvičáku v Karviné-Hranicích, kde jsem tenkrát jako úplný začátečník chodila s moji erdelkou Dixinkou. Bohužel mě na cvičák nedoprovázela dlouho, protože zemřela na své druhé narozeniny. Dixinku poté zastoupila, nikoliv však nahradila, fenka zlatého retrívra Rína, mamka Santíka. I ta nás však bohužel opustila předčasně. Do třetice jsem tedy cvičák navštěvovala se Santíkem, se kterým jsem ovšem po krátké době zběhla k agi.
Tímto bych ráda poděkovala mým prvním výcvikářům paní Aničce a Standovi Prosovi.
Jak už jsem řekla, u "služebky" jsem se Santíkem nezůstala dlouho a vrhli jsme se na agi. A to doslova. Začala jsem navštěvovat cvičák v Karviné Fryštátě, kde jsme se tenkrát jako čtyři nadšenkyně - samouci (nebo samoučky ?) pokoušely o agility. Dodnes nezapomenu, jak jsme trénovaly na jednom tunelu, třech skočkách, slalomu a stolu. Kdo by tenkrát hádal, že z nás čtyř to dvě dotáhnou až na MS :-) Tímto děkuji Ivaně Pawlusové, Lence Hajdukové (která mimochodem karvinské agility pozvedla z nuly na schopnou konkurenci) a Nikole Schovancové.
Avšak ani karvinskému agi jsem nebyla dlouho věrná a přestoupila jsem do Horní Suché, kde běhám až do dnešních dnů a doufám, že ještě nějaký ten pátek běhat budu. V Suché je bezvadná parta lidí, díky nimž se vždy těším nejen na tréninky, ale i na závody a tábory :-). Tímto děkuju Katce Džumanové za trpělivost, kterou s námi měla a má, a Ádě Slezákové, která umí a umí i naučit. Dále děkuji vše lidem, bez kterých by to na tréninku nebylo ono : Lucce a Standovi Bartelovým, Johaně Poláškové, Lence Blachové, Anetě a Míši Krebsovým, Mirkovi Voříškovi, Sandře Götzingerové a dalším. A teď se hrozím, na koho jsem zapomněla.
A v neposlední řadě děkuji divákům v poslední řadě a to mému příteli, který určitě v poslední řadě není :-)
Jako prvním bych chtěla poděkovat lidem, kteří mě měli na krku od mých asi 10 let na cvičáku v Karviné-Hranicích, kde jsem tenkrát jako úplný začátečník chodila s moji erdelkou Dixinkou. Bohužel mě na cvičák nedoprovázela dlouho, protože zemřela na své druhé narozeniny. Dixinku poté zastoupila, nikoliv však nahradila, fenka zlatého retrívra Rína, mamka Santíka. I ta nás však bohužel opustila předčasně. Do třetice jsem tedy cvičák navštěvovala se Santíkem, se kterým jsem ovšem po krátké době zběhla k agi.
Tímto bych ráda poděkovala mým prvním výcvikářům paní Aničce a Standovi Prosovi.
Jak už jsem řekla, u "služebky" jsem se Santíkem nezůstala dlouho a vrhli jsme se na agi. A to doslova. Začala jsem navštěvovat cvičák v Karviné Fryštátě, kde jsme se tenkrát jako čtyři nadšenkyně - samouci (nebo samoučky ?) pokoušely o agility. Dodnes nezapomenu, jak jsme trénovaly na jednom tunelu, třech skočkách, slalomu a stolu. Kdo by tenkrát hádal, že z nás čtyř to dvě dotáhnou až na MS :-) Tímto děkuji Ivaně Pawlusové, Lence Hajdukové (která mimochodem karvinské agility pozvedla z nuly na schopnou konkurenci) a Nikole Schovancové.
Avšak ani karvinskému agi jsem nebyla dlouho věrná a přestoupila jsem do Horní Suché, kde běhám až do dnešních dnů a doufám, že ještě nějaký ten pátek běhat budu. V Suché je bezvadná parta lidí, díky nimž se vždy těším nejen na tréninky, ale i na závody a tábory :-). Tímto děkuju Katce Džumanové za trpělivost, kterou s námi měla a má, a Ádě Slezákové, která umí a umí i naučit. Dále děkuji vše lidem, bez kterých by to na tréninku nebylo ono : Lucce a Standovi Bartelovým, Johaně Poláškové, Lence Blachové, Anetě a Míši Krebsovým, Mirkovi Voříškovi, Sandře Götzingerové a dalším. A teď se hrozím, na koho jsem zapomněla.
A v neposlední řadě děkuji divákům v poslední řadě a to mému příteli, který určitě v poslední řadě není :-)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář